Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tady se budu snažít doplňovat příspěvky z létání ......

14.11.2010 Od rána je krásně a tak nakládám krom starších a odzkoušených letadel dva nové stroje (kombat FW-190 a F-16 bananahobby).  V jedenáct jsme na letišti a dost nepříjemně tady fouká, nicméně strojím FW 190 a jdu na start. Model je po chvilce dotrimován, akorát úplně nový motor turnigy vyluzuje zvuky, jako by měl nalétáno tisíc hodin. Reklamovat v číně nemá cenu, smůla, musím do něj koupit nová kvalitní ložiska.

Pak jdeme s Honzou několikrát s kombaty, ale bez stuhy. Fičí tak, že bychom se akorát motali jeden druhému. No a v malém okénku, kdy vítr polevil si jdu zajezdit s novou F-16. Jede to rovně, doma jsem to vše několikrát zkontroloval a tak dávám plnej. Za mnou se ozývá od Honzy "hele, von to tam snad pošle".  No a po dosti dlohém rozjezdu přitahuji výškovku a model se těžce zvedá nahoru. Okamžitě přepínám na maximální výchylky - je to trošku lepší, ale stejně nic moc. Točím levou a po větru mám již plnou výškovku a plný plyn a model ne a ne jít nahoru. Okamžitě se rozhoduji jít na finále a točím nad dráhu. Chvilku to vypadalo, že toho budu mít plnou igelytku, ale krizovka pominula a tak ubírám plyn. F-16 jde okamžitě po čumáku dolů. To vše tak maximálně deset metrů nad zemí. Tak opět plná výškovka a plný plyn, rovnám do osy dráhy a pomalu stahuji turbínu. Model dosedá vcelku ladně. Už se ani neopovažuji otočit na zemi po větru a jet k sobě. Začalo zase slušně fičet a tak pro to raději jdeme. Je to celé, bez šrámů a poškození, ale srdce mám až v krku. Na zatažení podvozku a zapnutí vektorování tahu ani nedošlo.

Těžiště je podle návodu, ale ..... Vyloupnul jsem z trupu dvacet gramů závaží a chystám se na druhý let. Bohužel do večera fičelo tolik, že jsem nedostal odvahu. Tak jsme si jen chvilku zakombatili a byla tma.

 

2.9.2010 Tak jsem pomalu dopracoval C-130 a jel to na letiště vyzkoušet s rozhodnutím, že si jen zajezdím po zemi. A nevydržel jsem to - vrubrice C-130 a přiložené fotogalerii je výsledek. Nebudu lhát, bylo to na ruce a hlavně na moji hlavu .........  

 

21.8.2010 A je to tady -  Pojizerská model air show 2010 Balím svého kombata, C-130 na výstavku a zahradní altán a dalších několik věcí a odjíždím na letiště. Mám co dělat, abych to vše naskládal do auta. Na letišti už jsou všichni na nohou a v plné přípravě, vždyť za dvě hodiny začínáme létat a tak na nějaké to lelkování už není čas.

Já předám soupravu řídícímu létání, Honzovi kombaty s prosbou o jejich kompletní přípravu a pádím dát dohromady přístřešek u vstupu na letiště.

 

Je deset  a Vašek zahajuje letecký den svým krásným historickým modelem BRISTOL. Pak už jde na start jeden model za druhým. Ani si netroufám říci, který je hezčí, nádherné jsou včechny. Návštěvníci přicházejí už od časného rána a tak doufám, že se jim naše dlouho připrtavovaná akce bude líbit a vše klapne podle plánu. Samozřejmě nesmím zapomenout na krásné makety raket, které samozřejmě startovaly také.

Je něco po jedenácté a nastupujeme s kombaty.  Ještě před startem se s úsměvem vzájemně ujišťujeme, že v boji neznáme jeden druhého a jde se nahoru. Pět letadel zaplňuje nalý kousek naší oblohy ve vzájemných snahách zkrátit tomu druhému stuhu. Já jsem asi první, komu zbyly za BF-109 odhadem maximálně dva metry.  Vašek s mým ZOOMem létá poněkud svižněji a přes veškeré snahy se nám jej nedaří chytit. Přeci jen AXI2808 proti našim malým motrorkům je značný rozdíl a tak nám to s úsměvem všem v manévrech nandá. Nějak se s tím nechci smířit a tak vyčkávám nad chumlem a pak rychle střemhlavým letem dolů. Stuhu jsem mu samozřejmě nezkrátil, ale při vzájemném souboji všech proti všem opět trefuji P-51, tentokrát již poněkud šetrněji. Mě chybí vrtule, druhému Vaškovi jedna podvozková noha. Jdeme oba raději na přistání a zbytek našeho týmu se ještě nějakou tu minutu řeže na obloze.

Tak snad se to líbilo, po nás houboletcích nastupují zase opravdové konstrukční modely. Ráno se docela rychle přehouplo na odpoledne, tak si dáme ještě jeden společný start a už jsou tu dvě hodiny a losování tomboly.

 Na to, jaké je úmorné vedro je návštěvnost přímo neuvěřitelná. Však také kamarádi hasiči se starají seč mohou, aby nikdo z návštěvníků neměl žízeň a ani hlad. Grilovaná kuřata krásně voní až k našemu přístřešku u pokladny. Ale zpět k létání. Do čtyř hodin probíhá oficiální program, po té se samozřejmě létá dál až do večera, ale tak nějak volněji, jak kdo chce.

V zázemí a nejen tam, jsme všichni spokojeni jak se nám ten den hezky vydařil a tak si to na závěr ještě rozdáme se stuhami jen tak pro naše pobavení. Teď už létáme opravdu na doraz a taky to tak dopadlo. S Vláďou jsme si dali přímou ránu v plné rychlosti a v letu proti sobě. Zbytek přihlížejících tleská. Oblohou se snáší k zemi několik dílů našich letadel. Je toho víc, než v nové krabici před sestavením a tak pomalu jdeme do louky dohledat ty všechny naše kousky. Po chvíli nacházím svůj stroj. Chybí mi kus křídla, křidélka, vrtule, půlka výškovky a kus konektoru od baterky. Samozřejmě trup je taky několikrát prasklý, ale tak nějak to drží po hromadě. Vláďa je na tom hůř. Tomu zbyl jen trup a tak na mne křičí, že až potkám někde křídla, tak ať mu je vezmu. Po čtvrthodince hledání máme skoro všechno a tak jdeme zpět.

Na to, jaká to byla šlupka, elektronika je komplet v pořádku, jen těch kuliček máme tak nějak víc .....

 

Večer se přiblížil a tak začínám balit. V autě toho je najednou tak nějak víc k odvežení a nedaří se mi to vše šetrně umístit. Na druhý pokus to vyjde a můžu si jít ještě s kluky na chvíli popovídat. Před osmou balím a odjíždím spokojeně domů.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kamarádům a přátelům, co nám pomohli tuto akci uspořádat, pilotům, kteří se sjeli téměř ze všech koutů naší republiky s krásnými modely a samozřejmě taky návštěvníkům naší akce za jejich účast.

Tak zase v květnu na shledanou na naší další společné akci.

 

 20.8.2010  Příprava na pojizerskou model air show 2010 je v plném proudu. Kluci-piloti tady dolaďují modely na sobotní akci a my ostatní, co nemáme odvahu létat před diváky zase dáváme dohromady zázemí akce. Samozřejmě, že v průbehu příprav je i pro nás okénko na nějaké to polétání a tak střídavě pracujeme na přípravách a létáme.

V podvečer je vše hotovo, sítě a zábrany na svých místech a tak usedáme ke společné diskusi. Bohužel ne však všichni. Vaškové - táta a syn, kterým jsem při nácviku kombatu nechtěně a téměř likvidačně sestřelil P-51 jej dávají usilovně na sobotu dohromady, tak se jim snažím alespoň trošku s opravou pomoci. Jsme blízko ostatních a tak o zábavu a vzájemné "hecování"  rozhodně nepřijdeme a samozřejmě máme čas se i připojit. S přicházejícím soumrakem musím balit, rozloučím se a odjíždím domů nabíjet autobaterie a připravit ještě nějaké věci na sobotu.

 

 29.7.2010  Tak jsem doplnil přijímače JETI 4 a 5-kanál do dalších modelů, vyměnil shořelý regulátor u F-16 za TURNIGY 30A a hurá na letiště.

Od rána střídavě prší a tak už jsem měl F šestnácku třikrát v ruce a třikrát kvůli dešti nestartoval. Je to k naštvání a tak všichni sedíme v boudě a povídáme si. V podvečer ustal déšť a tak se konečně může do vzduchu. Kluci jdou se zlínama a potom já s F-16 na první start po opravě a s jinou soupravou - létá to stejně, jako před opravami, akorát musím na druhý start rapidně zvětšit výchylky. Po druhém letu již jsem spokojen. Pak přichází na řadu JAS-39 po výměně serv, ložisek v motoru a s jiným přijímačem (duplex R5). Druhý start po vytrimování už zase dělám své oblíbené nízké průlety a lety na minimálce s maximálním možným náklonem při plném plynu - pro kamarády fotografy.

Tak se postupně střídáme při létání až do tmy. Na druhý den jsem slíbil už trošku větší modely, snad k nám počasí již bude přívětivější.

 

 tak, tedy první je tady :

V uplynulých 14 dnech došlo ke změně systému řízení mých RC modelů. Soupravu T7C jsem nahradil za novou MC22S + systém JETI DUPLEX. A proč ??

Je to jednoduché. Potřebuji přenést více kanálů a taky bych rád věděl, co se děje za letu na palubě - a vyplatilo se - viz níže. Jinak T7C jsem měl dva roky a dva měsíce a ve všech svých modelech přijímače R617FS. A můžu s klidným svědomím říci, že ani jednou mne tento systém nenechal na holičkách. Kromě několika opravdu menších karambolů "na ruce" jsem nezaznamenal jedinný okamžik, kdy bych neřídil, a to jsem jich viděl docela dost. Nutno ovšem dodat, že s jinými systémy. Futabu jsem měl u nás v klubu jen já.

Stejně jsem přesvědčen, že pokud havárie není na ruce, tak je v 99% na nevhodnou a nebo nekvalitně provedenou zástavbu elektroniky do modelu.

 

No a první, ale opravdu velmi skromné zkušenosti s duplexem ? Zatím jsem nepřišel na to, co by mi nevyhovovalo. Zástavba v mých RC letadlech začíná přijímači R4 a zatím končí R8. Příští týden budu instalovat do své C-130 R10+RSAT. Dnes jsme provedli instalaci R10+RSAT kolegovi do PITTSe cca 3m rozpětí. Šlo to skoro jako po másle. Jen jedinný a zbytečný nedostatek je v návodech. Programovací schéma RSAT z návodu nesedí a je alespoň pro mne docela matoucí (menu "po ztrátě signálu" najdete pouze na papíře, v přijímači RSAT není !!). Ono, když to dáváte do modelu hodnoty několika desítek tisíc a ještě ne do svého, tak zmýlená neplatí !! Ovšem po telefonické navigaci přímo od jetimodel bylo vše nastaveno během chvilky. Ještě na to stejně pro jistotu mrknu osciloskopem.

 

No a zkušenosti z létání a hned první varování nekvalitní, respektive nevhodně navržené instalace v modelu na sebe nedalo dlouho čekat. Má oblíbená Z-50L. První let padesátky s tímto systémem proběhl v pořádku. Při druhém letu mi ulétla minutu po startu kabina, to sice s tímto nesouvisí, ale stalo se. Tak jsem ihned přistál, kamarád mi došel do louky pro kabinu - je celá, tak důkladně nacbaknout do trupu a znovu nahoru. Asi po pěti minutách letu se ozvalo varovné pípání. Už nevím, kolik to bylo tónů, jestli dva a nebo jeden dlouhý, nicméně mne to ihned značně vyvedlo z rovnováhy. Padesátka byla ode mne vzdušnou čarou tak sto metrů a výška okolo dvaceti. Po pár vteřinách opět to samé. Neváhám a jdu bez otálení na finále. Přistání jako do peřin, už to mám u nohy a tak jdu na kontrolu paluby, co se děje - vše funguje bez problémů.

Připojuji JETIBOX a ejhle - minimální napětí registrované přijímačem během letu je na čtyřčlánku 4,3V !!! , okamžité 5,1V. Aku jsem nabíjel před odjezdem na letiště. Smáznu tedy paměť přijímače a na zemi páčkuju, co mi síly stačí. Minimální registrované napětí je teď 4,9V.

Jedinné vysvětlení, co mne napadá (po všech zvážených možnostech a konzultacích) je to, že za letu je odpor těch všech pohyblivých velkých "plácaček" padesátky tak velký, že se značně promítá do proudového odběru serv a následně do poklesu napětí v palubní síti. Teď vidím, jakou jsem měl se zlínem při létání kliku. Před změnou systému jsem s T7C létal tři až čtyři desetiminutové lety na jedno nabití paluby. A pak, že je telemetrie k ničemu - viz některá fóra na netu.

 

Jinak na R8 už jsem měl ve vzduchu B-25 : 9serv a palubní aku jako u Z50L, na R6 ZOOMa a EINDECKERa a žádné "pípy" ohledně ztráty spojení, podpětí natož neřiditelnost modelů jsem nezaznamenal. A to létám stylem "velký plac - proč ho nevyužít". Tento víkend bude ještě test R6 a P-51, R5 a ZOOM  a  R4 a JAS-39.

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky létání

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář